ŠKODA 742 je souhrnné označení pro řadu osobních automobilů nižší střední třídy, které vyráběla československá automobilka AZNP v letech 1976 – 1990. Obchodní označení vozů je ŠKODA 105, ŠKODA 120, ŠKODA 125, ŠKODA 130 – liší se především motorem a úrovní výbavy. Odvozeným typem je Škoda 746, vyráběná v letech 1987–90 pod obchodním označením ŠKODA 135, ŠKODA 136. Příbuzným typem jsou kupé Škoda 743/747 s obchodním označením Škoda Garde (1981–84), resp. Škoda Rapid (1984–90). Za necelých 14 let sériové výroby byly v závodech AZNP Mladá Boleslav a AZNP Vrchlabí postaveny více než dva miliony čtyřdveřových sedanů, v závodech AZNP Kvasiny a BAZ Bratislava vzniklo necelých 45 tisíc vozů kupé. Ještě v roce 2002, tedy dvanáct let po ukončení výroby, byly podle statistik registrovaných vozů nejpočetněji zastoupeným typem osobního automobilu na českých silnicích.
Karosérie je samonosná celokovová uzavřená, čtyřdveřová, se vzadu podélně uloženým motorem a pohonem zadních kol. Typickým znakem vozu je vpředu umístěný chladič s elektrickým větrákem a dva zavazadlové prostory – hlavní zavazadelník s nosností 50 kg se nachází nad přední nápravou a jeho víko se otevírá do strany (závěsy na levé a z kabiny ovládané zámky na pravé straně vozu), příruční zavazadelník pro 10 kg je za opěradly zadních sedadel. Pod předním zavazadelníkem se zároveň nachází rezervní kolo, které tvoří účinnou součást přední deformační zóny.
V srpnu 1983 přišla zásadní inovace všech typů řady 742 – model M neboli „eMko“. Nejviditelnějším rozdílem byla nová přední maska s oválnými nebo tvarovými světlomety pod půlenou mřížkou chladiče a s velkoplošnými, dobře viditelnými ukazateli směru. Všechny modely také dostaly nová zadní čela s rozměrnými skupinovými světly. U všech typů byl rozšířen rozchod předních i zadních kol (o 135, resp. 110 mm) – staré modely s původním rozchodem se od té doby souhrnně nazývají „užovkami“.
Modernizace
Dosavadní prepregové nebo chromované nárazníky byly u všech verzí nahrazeny půlenými polypropylenovými na ocelové traverze. Obtokový systém čištění oleje byl změněn na plnoprůtokový, což přineslo výrazné zkvalitnění mazání a prodloužení intervalů výměny oleje na dvojnásobek. Díky novému karburátoru Jikov SEDR klesla spotřeba i emise. Zapalovací souprava odrušena v souladu s předpisem EHK č.10.
Sériově se začaly montovat samonavíjecí pásy na přední sedadla nebo vyhřívané zadní sklo. Řada 120 byla vystrojena novou spojkou TAZ s talířovou pružinou (namísto původní spojky s vinutými pružinami), významnou změnou bylo i nové moderní a přesnější hřebenové řízení (namísto původního maticového) a volant s věncem z pěnového polyuretanu. Tachometr (vyjma verzi Standard a SP) byl osazen také denním počítačem kilometrů, model GLS obdržel modernější úhlovou kyvadlovou nápravu (neboli nápravou s vlečenými rameny a lomenými kloubovými hnacími hřídeli kol), na přání se montuje doplňková výbava (střešní okno, odkládací kapsy…) atd.
ŠKODA 125 L je modernizovaná verze Škody 120 L, vyráběná od 19. října 1988 pouze ve verzi de Luxe. Její výroba probíhala souběžně s vozy nové typové řady ŠKODA 781 (Favorit), jejichž produkce v té době ještě zcela nepokryla kapacitu výrobních a montážních linek. Oproti původní Škodě 120 L se vozy ŠKODA 125 L lišily zejména sériově montovanou pětirychlostní převodovkou (4. rychlostní stupeň byl „zkrácen“, převody 3.80 – 2.12 – 1.41 – 1.08 – 0.83 – Z 3.27, stálý převod 4.22:1). Motor zůstal stejný jako u typu 120 L – označení 125 v tomto případě neznamená větší objem motoru, ale poukazuje spíše na přítomnost pětistupňové převodovky – je také možné, že šlo o administrativní trik, aby se automobilka vyhnula úřední cenové sankci dvanáct let starého typu. Byl vyroben 50 041 kus, poslední sjel z linky 4. ledna 1990 jako vůbec poslední vyrobený vůz řady 742 v Mladé Boleslavi.
RAPID
ŠKODA Garde a její přímý nástupce ŠKODA Rapid byly sportovně laděné osobní automobily vyráběné v letech 1981 až 1990 československou firmou AZNP v Kvasinách, respektive v Bratislavských automobilových závodech. Interní číselné označení výrobce bylo ŠKODA 743 (pro typy Garde, Rapid a Rapid 130) nebo Škoda 747 (typy Rapid 135 a Rapid 136).
Automobil byl odvozen od čtyřdveřového sedanu ŠKODA 742 (obchodní označení typů ŠKODA 120 LS, ŠKODA 130 L, ŠKODA 135 GL a ŠKODA 136 GL), lišil se výrazně aerodynamičtějším tvarem. Přední část vozu byla stejná jako u sedanů, ale čelní sklo bylo více skloněné, střecha snížená a přecházela plynule do šikmo zkosené zádě. Samozřejmou odlišností byl i jediný pár dveří.
Typ Rapid 136 je odvozený od modelů ŠKODA 136 GL. Měl motor v zásadě shodný s motorem ŠKODA Favorit – tzn. celohliníkový OHV o objemu 1289 cm³, s osmikanálovou hlavou válců (ovšem bez karburátoru Pierburg) Rapid 136 měl výkon 46 kW (vyšší kompresní poměr, palivo BA 96).
Výroba skončila v srpnu 1990, celkem bylo vyrobeno 9 708 kusů Rapidů 136.
NAŠE VOZY
ŠKODA 120L | Modrá | 1977 | 38kW
ŠKODA 136 Rapid | Bílá | 1988 | 46kW
ŠKODA 125L | Vínová | 1989 | 37kW
JAK NA TO?
Otevírání víka zavazadlového prostoru
Přístrojová deska a přístrojový štít
1. teploměr chladicí kapaliny
2. rychloměr s počítačem kilometrů
3. kontrolní svítilna sdružené – zleva doprava:
neobsazeno – zelená (ve zvláštní výbavě kontrolka tlumených světe),
brzdového systému – červená,
činnosti alternátoru – červená,
poslední zásoby paliva – oranžová,
neobsazeno – zelená,
neobsazeno – červená,
4. palivoměr.
Kontrolní svítilny ve štítu:
5. levých směrových světel – zelená
6. mazání motoru – červená
7. pravých směrových světel – zelená
8. dálkových světel – modrá
Motorový prostor a sytič
Páčka táhla uzávěru kapoty motorového prostoru.
Sytič karburátoru usnadňuje spouštění studeného motoru a do činnosti se uvede vztyčením páčky.