ŠKODA 1000 MB (lidově embéčko) je osobní automobil nižší střední třídy, vyráběný československou automobilkou AZNP v letech 1964–1969. Byl to první sériově vyráběný automobil ŠKODA se samonosnou karosérií, zároveň první s koncepcí pohonu „vše vzadu“(tedy motor vzadu a pohon zadní nápravy). Kromě základní a nejrozšířenější verze 1000 MB (s motorem 1,0 l a ve výbavě „Standard“, „De Luxe“ nebo „Tourist“) existovaly také verze 1100 MB (se silnějším motorem 1,1 l a výbavou „De Luxe“) a 1000 MBG (s dvoukarburátorovým motorem 1,0 l a výbavou „De Luxe“), tuto řadu sedanů doplnily malé počty unikátních tudorů 1000 MBX a 1100 MBX (s výbavou „De Luxe“).
První model (duben 1964 – prosinec 1965). Charakteristickým znakem je tzv. „široký úsměv“ na přední masce – chromovaný ovál okolo víka rezervního kola, který zasahuje do bočních směrovek a jehož horní část tvoří hranu víka zavazadlového prostoru. Druhým typickým znakem je půloblouková mřížka na zadních blatnících (slangově „žábra“ nebo „ledvinka“). Přes celý vůz od hrany víka zavazadelníku, přes střechu, až po hranu kapoty motoru se táhne elegantní prolis „páteře“ (to mělo metalurgický význam – z tehdejších plechů se nedala vylisovat tenká a přitom pevná střecha rovného tvaru, a v tomto prolisu se tak vyrušila veškerá vnitřní pnutí plechu a přitom se tím podélně zpevnil). Zadní sklo vozu bylo zaoblené, takže zčásti zasahovalo i na boky vozu (negativní sklon C-sloupku).
Model 1966 (leden 1966 – srpen 1967). Model Standard měl ještě půlkruhovou mřížku na zadních blatnících, nově zavedené modely de Luxe dostaly jednoduchou obdélníkovou. V průběhu výroby modelu však půlkruhová mřížka definitivně mizí a nemá ji již ani model Standard. Změny na pohled doznala i maska, kde ona pochromovaná elipsa dostala trochu hranatější tvar – tzv. „úzký úsměv“, kdy boční obloučky již nezasahují do směrovek. Zároveň se jedná o poslední modelový ročník, který měl na zadním úzkém sloupku poziční světlo.
Model 1968 (září 1967 – srpen 1968). Poslední modelový rok, kdy se vyráběla „embéčka“ klasického vzhledu. Elegantní prolisy zůstaly zachovány. Tento modelový ročník se dá poznat podle třetího páru blikačů směrových světel. Avšak tento pár světel je v místě, kde blatníky velmi často podléhaly korozi, a tak se již při výměně blatníků mnohdy neobnovovaly. Hlavní změnou bylo přetypování vozu jako pětimístného a zvýšení užitečného zatížení vozu na 375 kg – souviselo to se zesílením podlahy, vyztužením uchycení zadních náprav a vyztuženém bloku motoru, kdy došlo k jeho unifikaci s blokem pro motor většího objemu (1 107 cm3).
Model 1969 (září 1967 – srpen 1968) je posledním vývojovým stupněm vozu Škoda 1000 MB. Z čelního pohledu je nejvýraznější změnou jiná přední maska – původní „žraločí tlama“ nahrazena méně elegantní vodorovnou plastchromovou lištou mezi směrovkami a s velkým nápisem ŠKODA. Změny doznal interiér, původní ozdobné kličky větracích okének se změnily v otočné „motýlky“. Další změnou je střecha – předchozí modely měly na střeše střední prolis, od tohoto modelu už je střecha hladká. Zadní C-sloupek byl zesílen, čímž se zúžilo zadní okno, a skelet vozu „mezi kapotami“ je tak již téměř totožný s typovým následníkem vozu, jímž se v srpnu 1969 stala ŠKODA 100.
NAŠE VOZY
ŠKODA 1000 MB
ŠKODA 1000 MB | Červená | 1965 | 37kW
ŠKODA 1000 MB | Bílá | 1966 | 35kW
ŠKODA 1000 MB | Modrá | 1968 | 35kW
ŠKODA 1000 MBX | Červená | 1969 | 38kW
JAK NA TO?
Otevírání, zavírání dveří, kapoty a víka motoru
Dveře u řidiče se uzavírají zvenčí klíčem, ostatní zevnitř klikou dveří. Dveře otevřeme tahem za kliku.
Dveře u řidiče zevnitř. Klika dveří: směr nahoru otevírání, směr dolů uzamknutí.
Rukojeť táhla uzávěru kapoty motorového prostoru.
Rukojeť táhla uzávěru víka zavazadlového prostoru.
Přístrojová deska a přístrojový štít
1. kontrolní svítilna dálkových světel – modra
2. stupnice teploměru chladicí kapaliny motoru
3. kontrolní svítilna nabíjení – tmavě červená
4. kontrolní svítilna levých ukazatelů směru – zelená
5. počítač kilometrů
6. stupnice rychlosti
7. kontrolní svítilna pravých ukazatelů směru – zelená
8. kontrolní svítilna mazání motoru – světle červená
9. Stupnice stavu palice
10. Kontrolní svítilna poslední zásoby paliva – oranžová
Přístrojová deska
1. štít s kontrolními přístroji
2. spínač dmychadla topení
3. spínač stíračů
4. spínač ukazatelů směru a akustické houkačky
5. tlačítko omývače
6. spínač osvětlení interiéru vozu
7. spínač osvětlení kontrolních přístrojů
8. spínač světel a světelné houkačky
9. příruční schránka
10. popelník
Zapnutí světel provedete vyklopením křidélka páčky přepínače „B“. ednotlivé polohy odpovídají zapnutí následujících světel:
0 – světla zhasnuta
1 – obrysová a koncová světla
2 – tlumená světla
3 – dálková světla
Zapnutí dálkových světel je signalizováno modrým kontrolním světlem ve štítu přístrojů.
Ukazatele směru uvedete v činnost vyklopením křidélka páčky spínače dle obrázku „A“. Vyklopením nahoru zapínáte ukazatele na pravé straně vozu, sklopením dolů na levé straně. Vypnutí provedete vrácením do střední polohy.
Činnost ukazatelů je signalizována zelenými kontrolními světly ve štítu přístrojů. Světla pravidelně blikají.
Ovládací zařízení vozu
1. řadicí páka
2. páka ruční brzdy
3. rukojeť táhla záclony chladiče
4. páčka vzduchové klapky topení
5. páčka přívodního ventilu topení
3 – Záclona chladiče slouží jako pomocný regulátor teploty motoru v případě, že by automatická regulace termostatem byla za velkých mrazů málo účinná. Posunem táhla dopředu se zmenšuje chladící plocha chladiče a teplota motoru se zvyšuje.
4 – Páčka vzduchové klapky topení (ta vzdálenější, většinou modrá), byla většinou majitelů předělána na ručně ovládaný sytič, který tak nahradil automatický bimetalový sytič montovaný z výroby. Původně sloužila pro otevírání klapky na topení, přes kterou proudil vzduch do interiéru. Ve vztyčené poloze je sytič vypnutý.
5 – Páčka přívodního ventilu topení (bližší, většinou červená), různým nastavením průtoku chladící kapaliny reguluje teplotu uvnitř interiéru. Ve vztyčené poloze je ventil vypnutý.
Pro správnou funkčnost topení je potřeba mít zapnutý spínač motorku větráku umístěný v krytu hřídele volantu.
Vnější užitkové a provozní prostory
Hlavní zavazadlový prostor
1. uzávěr víka
2. pojistka víka
3. podpěra víka
4. prostor pro zásobní kolo a zvedák vozu
Hrdlo palivové nádrže
Víčko se otevírá zatažením za rukojeť pod přístrojovou deskou u sedadla spolujezdce.